Podmořská procházka

Jaký další výlet si naplánovat ? Zaujal nás jeden z výletů, který jsme si objednali přes místní cestovku na pláži na ostrově Mauricius. Celodenní výlet na katamaránu s obědem a k tomu navíc jedna aktivita a tou bylo ,,procházka po mořském dnu“.

Byl to bláznivý manželův nápad. Jak před lety skok s padákem ze 4000 m.

Jako silná žena, jsem si v duchu říkala, jo to není špatný nápad. Sice jsem se nerada potápěla, jen tak okrajově, nechtěla jsem totiž vidět, co vše je v moři ukryto a jaké na mě moře chystá nástrahy. Prostě jsem se bála potápění.

A teď toto….. Celodenní výlet na katamaránu byl super. Užívali jsem si projížďku poloprázdným katamaránem, k tomu hudba, jídlo, pití. Co více si přát. Pak jsem měli zastávku na ostrově Ile aux Cerfs, nádherný ostrov, s bělostnými plážemi, tyrkysovou vodou. Nádhera. Jen bylo trošku větrno a pokrapoval déšť. Jinak teplo, krásně. Užívali jsme si krásného koupání.

Čekali jsme stále na tu naši objednávku, náš velký adrenalin. Procházka po mořském dnu. (Walking teh see). Z našeho katamaránu nikdo neměl odvahu, tak nás z katamaránu usadili na speed boat a odvezli nás až později odpoledne na dřevěné molo uprostřed moře. To jste měli slyšet tlukot mého srdce, když jsem vystupovala z lodě na to molo. A tak to začalo…..

Už teď nevím, kdo měl z nás větší strach. Zda manžel, či já sama. Sešla se nás tam skupinka cca 12 lidí, z toho my 2 s manželem nejstarší blázni.

Zavolali nás všechny na brífink a vysvětlili celý bezpečnostní proces a postupy. Já jsem po druhé větě však nevěděla co říkal. Nevím zda to bylo tím stresem nebo tím, jak manžel do mě dul, co vlastně říkají….Manžel ten nevěděl vůbec co má dělat….Hrůza a děs.

A k tomu si nás vybrali, že jdeme my v první šestici lidí. Stačí obout boty do vody , obléci si na pas závaží, ať lépe padáme na dno a pak stačí strčit hlavu do skleněné helmy. Tak to bylo pro mě největší výzvou. Hlavou se mi přemítaly myšlenky… a vynořím se ještě? Budu moci dýchat? Co když mi do helmy nateče voda? Jak to těsní? Co pak …. a spoustu další a dalších otázek.

Co vám budu povídat. Byl to obrovský adrenalin. Jestli jsou to moje poslední minuty nebo si procházku po mořském dnu budu užívat. Ani nevím jak, strčila jsem hlavu do skleněné helmy a najednou se ocitla dole v moři. Na fotkách mě manžel zachytil, nejdříve vystrašenou a pak s úsměvem.

V helmě jsem dýchala jak u porodu. Až jsem zjistila, že vlastně můžu v pohodě dýchat, že mi nikde neteče voda a dá se v pohodě procházet a vlastně že žiju, tak jsem se zklidnila a vše si krásně užívala. Pak se mi zdálo, že jsme na dně byli jen chvilinku. Ale to asi z důvodu kyslíku, bylo vypočítané.

Nevím sice, jestli to byl vyškolený personál, ale podle zrezivělých helem, a strojního zařízení, jsem k tomu až tak velkou důvěru neměla. Byl to vlastně takový skleněný zvon, do kterého se naháněl vzduch z kompresoru z mola. Vše bylo propojené hadicemi. Ve skupinkách jsme se ještě měli všichni držet za helmy, aby nikoho žádný proud vody neodnesl mimo.

Ale ten zážitek opravdu stojí za to. Procházet se v hloubce 3 metrů po dně Indického oceánu a pozorovat a krmit ryby a prohlížet si celý pomořský svět. Nezapomenutelný zážitek. Tropické ryby a mořské korály – krásná podívaná.

Tato podmořská prohlídka je možná pro všechny, plavce i neplavce, pro děti i starší osoby, bez rozdílu věku. Samotná procházka trvala cca 30 minut.

Jakmile se vynoříte, pak si jen postesknete, škoda, že to trvalo tak krátce….

Doporučuji všem, i když se to tak nezdá, je tato procházka po mořském dnu velkým adrenalinem, ale ten zážitek opravdu stojí za to.

Překonejte strach a běžte do toho. Uvidíte, jak sami budete překvapeni.

Šťastnou cestu.